Jdi na obsah Jdi na menu
 


III.třída Pohádkový les

p1040574.jpg

„Hádej, hádej, kampak půjdem dnes..“

V průběhu měsíce února a začátkem března se budeme věnovat pohádkám, které jsou mostem mezi světem dětí a světem dospělých. Jsou pomocníkem v pochopení světa, do kterého děti rostou a zároveň prostředím, kde se učí orientovat se v morálce, v sociálním cítění, v hodnotách, kde rozlišují dobro a zlo. Budeme objevovat svět bájných postav, rytířů, princezen, draků, skřítků, víl a zakletých zámků a podněcovat fantazii i představivost dětí. Děti se budou seznamovat s prací spisovatelů a ilustrátorů a jejich tvorbou.

V průběhu bloku budou děti vedeny

- k soustředěnému poslechu čteného textu

- k souvislému vyjadřování, ke vhodné modulaci řečového projevu

- k volné reprodukci textu

- k využívání loutek, maňásků, kulis i dekorací a k volné improvizaci a dramatizaci

- ke vnímání vztahů postav v pohádkách, k poznávání vlastností hrdinů pohádek

- k uvědomování si rozdílu mezi poezií a prózou při poslechu veršovaných pohádek

p1040586.jpg

Zahrajeme si pohádky známé i méně známé: např. O Koblížkovi, Červená Karkulka, O kůzlátkách, O pejskovi a kočičce, O třech medvědech, Rukavičková pohádka a další. Zazpíváme si pohádkové písničky:“Hádej, hádej, kampak půjdem dnes..“,

„O Koblížkovi“ , „Šel medvěd..“, „To je zlaté posvícení..“

Nezapomene také na Masopust. Je to období veselí, legrace i hostin. Budeme si s dětmi zpívat, říkat básničky, připravovat jednoduché masky, hrát hry.

 

2017-02-03-08.57.02.jpgMedvědí honička:

Ty medvěde chlupatý,
co máš kožich na paty,
rychle, rychle utíkej,

všechny si nás pochytej.
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět,
už nás začni honit. Teď!

 

Tydli fidli bumtarata,

Tydli, fidli bumtarata

Otevřete kmotře vrata!

Maškary k vám přišly, hej,

začal masopustní rej!

 

p1040570.jpgPrvní pohádka

Princeznička na bále
poztrácela korále.
 Její táta, mocný král,
Honzíka si zavolal:

„Honzíku, máš namále,
přines nám ty korále!“

Honzík běžel za horu,
nakopal tam bramborů.
Vysypal je před krále:
„Nesu vám ty korále,
větší už tam neměli,
ty snědli už v neděli.

 

O pyšném koblížkovi
„Kdo je krásnější než já?
zářím jako zlato!
jen se na mě podívejte!
To přec stojí za to!
Dědeček a babička
na okno mě dali,
jak si na mně pochutnají
si tu povídali.
Nemám chuti takhle skončit,
do světa se podívám.
Budou mě tam obdivovat
všichni, to vám povídám!“

A koblížek z okna hop,
cestou k lesu uhání,
tam ho čeká u pařezu
se zajícem setkání.

„Kampak, krásný koblížku?
Bude večer, už se šeří.
Dej si pozor na lišku,
ať tě nesní na večeři!
Štěstí máš, žes potkal mě,
my, zajíci, rádi zelí.
Kdybys kmotru lišku potkal,
věř mi, už bys nebyl celý!“

„Já se lišky nezaleknu,
uteču jí, jasná věc!
Než se za mnou pootočí,
uteču jí za kopec!“
Slyší tu řeč chytrá liška,
schovaná je za křovím.
Vyběhne a promluví naň
hlasem sladkým, medovým:
„Jak jsi krásný, koblížku!
Jsem tvou krásou okouzlena!
Pojď blíž, ať se pokochám,
jsem opravdu unesena!“

A koblížek, hlupáček,
pyšný lišce uvěří,
ta je chytřejší než on -
bude ho mít k večeři!